Keříčkovitá rostlina se vzpřímenými stonky, dorůstá poměrně mohutných rozměrů do výšky 1 m, avšak dobře snáší tvarování řezem. Dužnaté listy, dlouhé do 15 cm, mají protáhlý, vejčitý tvar se zašpičatělými konci a zoubkovanými okraji. Povrch listu je zelený s bílým žíháním nebo skvrnkami, na nedostatek světla reaguje červenou pigmentací. Růžové až červené květy skládají mnohočetná hroznovitá květenství. Rostlina je náročná na vlhko. V přírodě begónie korálová obsazuje stinný podrost tropického lesa (Jižní Amerika - Brazílie), kde se vystoupavými stonky dokáže opírat o okolní dřeviny.

Jednou z nejstarších kulturních rostlin je právě smokvoň. Pochází z oblasti Malé Asie a u nás je oblíben pro své tučné, široce laločnaté listy a celkový mohutný habitus jako velmi dekorativní, leč opadavá pokojová rostlina. Anebo může růst přes léto na zahradě v nádobách, které se na zimu ukládají v chladu mimo nebezpečí mrazu. Nejvhodnější substrát je mírně jílovitý, humózní. I v našich krajích může fíkovník při správné péči rodit exotické sladké plody. Tato dominantní rostlina prosperuje všude tam, kde je jí dopřán dostatečný prostor a kde není nouze o světlo a vodu.

Domovinou tohoto malolistého popínavého fíkusu jsou tropické lesy východní Asie, kde se vyskytuje jako liána. Na první pohled se nikterak nepodobá klasickým fíkusům. Má okrouhle špičaté tmavě zelené listy tvořící husté plazivé či převislé koberce, proto je vhodný pro závěsné květináče zpříjemňující stísněná místa, nebo se může plazit po mechovém kůlu. Není příliš náročný na stanoviště, snáší nepřímé světlo i zastínění, prospívá mu však časté rosení. Všechny tyto vlastnosti činí "stipuláťák" ideální pokryvnou rostlinkou interiéru vlhkých terárií a insektárií.

Ve středomoří je jemná kapradinovitá helxine v zahradách s oblibou využívána jako tráva, v tamní přírodě roste ve skalních štěrbinách stejně jako mezi dlaždicemi chodníků. Rozvíjí velice drobné lístky, jimž nesvědčí přímý sluneční svit a pro její úspěšné pěstování je též zásadní zálivka podmokem a vysoká vzdušná vlhkost. Nejlépe vynikne v širokých a mělkých miskách, hojně je využívána pro podrost větších rostlin i k zastínění květináčů vlhkomilných rostlin, jelikož pokryje zeminu a ta pak mnohem pomaleji vysychá. Opět je vhodná i do terárií.

Křehký severoamerický listnatý strom s rozložitou korunou tvořenou velkými světle zelenými listy, která zaručuje dostatek stínu třeba pro zahradní posezení. Kvete v průběhu července bílým zvoncovým květenstvím, jež bývá připodobňováno ke květům orchidejí. Dorůstá výšky maximálně 15 metrů, ale řezem lze snadno tvarovat a udržovat i nižší. Zima ani slunce katalpě příliš nevadí, může zůstávat na zahradě po celý rok. Již po několika letech je z ní překrásná solitéra doplňující především stylizované zahrady v městském prostředí, která působí velmi exoticky.

Nenáročná a přitom vděčná tropická liána, jež v pokojových podmínkách přímo potřebuje přichycení k drátové či bambusové opoře, anebo se může pnout po kmíncích vyšších rostlin. Dlouhé popínavé výhony s úponky jsou pokryty pětičetnými, tmavě zelenými listy. Miluje vlhko a teplo ve sklenících, ale je třeba se vyvarovat přelití, po němž rychle opadává. V domě jí vyhovuje osluněné stanoviště za oknem s dostatkem místa pro její bujný rozvoj. Dobře snáší jarní sestřih a na nových výhonech nasazuje neobvyklé, členité modré květy, připomínající symboly Kristova utrpení. Je cizosprašná.

Mohutná japonská tráva dorůstající až 3 m, v zahradách proto užívaná především jako solitéra vytvářející kulisu v trsech roztroušených v trávníku i u zahradních staveb. Zajímavé je vysazování v úzkých pruzích v živých plotech. Miscanthus roste velmi rychle, vyhovuje mu mírně vlhký substrát na stanovišti ozářeném přímým sluncem, a je odolný vůči mrazu. V našich podmínkách nestihne vykvést, není tak zdrojem alergenů. Na podzim je lze u země ořezat, získáme tak kvalitní dřevnaté stonky podobné bambusu. Ořez však není podmínkou, tato tráva je trvalka a vydrží pak ozdobná po celý rok.

Tradiční stálezelená půdopokryvná rostlina parků a zahrad, užívá se jako náhrada trávníků v exponovaných místech, ke stabilizaci prudkých svahů či k převisu nad strohé betonové plochy opěrných zdí. Dokáže vystoupat poměrně vysoko vzpěrem o zeď či efektně prorůst konstrukcí plotu, jinak však zaujímá habitus plazivý. Snáší sucho, zasolení a městské prostředí, je světlomilný. Pochází ze střední Číny, kde roste na skalách a ve smíšených řídkých lesích vysokých hor, druhotně byl ale rozšířen po celém mírném pásmu severní polokoule. Je odolný mrazům, dobře snáší pravidelné seřezávání a tvarování.

(Salix x erythroflexuosa)

Statný keř či menší keřovitý strom, dorůstající do výšky 4 - 5 m. Tak jako většina vrb, výborně snáší tvarování. Větve má spirálovitě stáčivé, mladé letorosty jsou převislé, se žlutozelenou borkou. Prosperuje na vlhčích stanovištích, snese ale i sušší a hlinitopísčité půdy (přizpůsobí se dynamikou růstu). V zahradách nejčastěji jako solitéra s rozložitou korunou, často i v nádobách (při seřezávání, pro malé zahrady), suché větvičky se využívají i do vazeb a k dekoracím. Rychlerostoucí dřevina, doporučovaná i Svazem školkařů ČR. Genetický původ tohoto křížence je v Jižní Americe (šlechtitelský ústav v Buenos Aires, 1971).

(Chlorophytum comosum)

Vděčná stálezelená pokojová květina z čeledi liliovitých, trsnatá se řemenovitými listy, původem z Jižní Afriky, kde roste na stromech jako epifyt. Díky tomu snáší nejrozmanitější růstové podmínky (chlad, teplo, stín a při dostatku vody i přímé oslunění) a díky kořenovým hlízám vydrží i delší dobu bez zálivky. Obsahuje látku chlorofytum s baktericidním účinkem, díky čemuž výrazně omezuje působení škodlivých mikroorganismů v prostředí. Kvete drobnými bílými kvítky na převislých šlahounech, na jejichž koncích později vytváří drobné odnože.